Dětský pokojíček poprvé

Od doby, co naše dcerka začala chodit, jsme s manželem dávali dohromady představu dětského pokojíčku, kde by měla konečně své útočiště a taky hračky, které se s námi dělily o takřka každý kousek bytu. Ovšem jediné, na čem jsme se shodli byl koberec (tedy čistě jen koberec - ne barva ani typ).

Nechali jsme tomu tedy volnější průběh a začali škrábáním zdí… Tři dny úmorné práce byly za námi a přišla další otázka: Kdo nám to vyštukuje? Když si pozveme firmu, tak zaplatíme dost peněz a navíc si to budeme moci dovolit až další měsíc, posteskli jsme si tak u přátel při sobotním grilování… Potutelný úsměv kamarádky mi prozradil, že má řešení a taky se hned ptala: A umíš svíčkovou? Kamarád se začal olizovat se slovy: "Za svíčkovou vám to udělám! Ale musí ji být hodně a mraky knedlíků k tomu!" Trochu jsem se zhrozila, protože svíčková je u nás tabu… Ne, že bych snad nebyla schopná ji zvládnout, jen nějak nezvládám manželův zklamaný pohled, kterým mi říká, že není tak vynikající jako od babičky. Ta ji má nejlepší na světě! Aby ne, vůbec se nehádám. S manželem jsme na sebe nadšeně koukli a bylo to odsouhlaseno.

Další víkend se tedy štukovalo, babička uvařila svíčkovou, která nemá konkurenci, obě strany byly spokojené a s dětským pokojem jsme se hnuli zase malinko kupředu. Pečlivě jsem rozmýšlela kombinaci barev. Přála jsem si pro dcerku teplý, veselý, ale zároveň klidně působící pokojík. Docílit jsem toho chtěla kombinací barev hráškově zelené (spodní část zdí) a syté krémové (horní část zdí) a obě dělené bordurou, ladící k barvám a s motivem Medvídka Pú. Ačkoliv se nápad zamlouval i manželovi, při zjišťování cen za barvu a pro nás dostupných odstínů, se vidina takto laděného pokojíku rozplynula.

Stáli jsme před regálem s barvami a nevěděli si rady, jakou tedy zvolit. Nakonec manžel ukázal na banánově žlutou… Uf, nějak jsem to nemohla zkousnout a tak říkám: To je hodně odlišné od barev, na kterých jsme se domlouvali, s jakou další to chceš kombinovat? Naprosto klidě mi odpověděl, že se toho nemám bát, že uděláme nejdřív vrchní část stěny a napadne nás potom, jakou dál, až to reálně budeme mít před sebou… A tak mi to v hlavě šrotovalo o sto šest - vrchní musí být vždycky světlejší než ta spodní, k žluté ladí krásně meruňková… Začala jsem to vidět jasněji a malinko mne to uklidniloJ.

Věřte nebo ne, ale vymalovat jsme zvládli, barvičky byly úžasné, dcerka nadšená, i když pokojík stále nemohla obývat. Na internetu jsem pátrala po bordurách, které by nám vhodně oddělily vymalované zdi. Potřebovala jsem 12metrů a jen 5metrů s obrázkem Medvídka Pú stálo kolem 300korun. Pro někoho žádné peníze, jenže koupit tři, hned to máme tisícovku a to už není malý peníz. Ustoupila jsem tedy od motivu medvídka a začala pokukovat po jiných. A měla štěstí… Natrefila jsem na nádhernou borduru s dceřinými oblíbenými zvířaty jako lev, hroch, slon, žirafa, dokonce balení po 10m za 199korun, tak jsem vzala dvě, aby nikde nechybělo, jelikož vám nikde tolik metrů, kolik potřebujete neprodají. Sháněla jsem taky samolepící tabulovou tapetu, která měla být nalepená na zdi a sloužit k malování křídami. Super, našla. Prodávají metr dlouhou a 40cm širokou za 150korun. Následovalo tedy nalepení bordury, vybrání vhodného místa k malování na tapetovou tabuli a koupení koberce.

Ten si nakonec vybrala sama dcerka, když nadšeně volala v obchodě s koberci: "Utíká myška do komory!" Malinko jsme nechápali, ale když jsme spatřili koberec s motivem myšek, kde jedna utíká, druhá baští sýr a další se schovává do otvůrku, bylo nám jasno! Vzali jsme hoJ. Položení koberce byla aktivita, při které se nešetřilo hrubými výrazyJ. Samozřejmě jsme vzali o kus větší, kdyby náhodou a přesně ten půlmetřík nám dost bránil koberec vůbec do pokoje dostat.

Psát vám, jak se to nakonec podařilo je na další a humorný článek. Přikládám dvě fotografie celkového výsledku, při čemž tedy samozřejmě mnohé je ještě v plánu, ale takto to stačilo, abychom tam malou přestěhovali i s postýlkou. Obávala jsem se, že je ještě brzy, chtěla jsem ji tam učit spinkat až od dvou let, což ji bude koncem prosince, ale věřte nebo ne, je tam od prvního dne, spinká tvrdě, klidně, ráno si hraje, jen je i v noci bez plínek a tak k ní běhám, když se mi na čůrání v noci probudí, ale i tak je to velký krok k samostatnosti a máme z toho ohromnou radost…

Autor: Štolfová Monika