Neuklidím, nechci, nechte mě... 1.část

První vzdory... Snad každý z nás už byl svědkem scény, kdy si dítko okolo třetího roku prosazuje svou. Vztekání, kopání, válení se po zemi a bezradné pohledy rodičů, kterým lze v obličeji číst zlobu střídající zoufalství a hledající způsob, jak celou situaci co nejlépe zvládnout.
Doposud pro mne zcela vzdálené téma. Vždyť Sáře budou 28.12. teprve dva roky, na podobné prosazování a hledání hranic v chování má ještě času dost. Ovšem, když se ohlédnu zpátky, vyvedla nás z míry už mnohokrát, zatím ale spíše příjemně...

Kupříkladu v roce a půl začala s tím, že nechce plenku na noc. Říkala jsem si, no přes den plenku nemá teprve tři měsíce a učit ji i na noc, to necháme tak na dobu dvou let, kdy by měla vydržet převážnou část noci bez "potřeby". Jenže když se Vám dítě během doby usínání opakovaně svléká do naha, plenu sundává a říká, že ji nechce a je schopné si ji sundat i během noci, kdy ji "nehlídám" a volá, že chce čůrat a Vy v polospánku řeknete: máš plenku, nemusíme na nočník... a ono se počůrá do postýlky a s lítostí pláče, protože si řeklo a nebylo vyslyšeno, to pak musíte prostě řešit.

Koupila jsem tedy prostěradlo s igelitem a řekla si: proč to nezkusit. Dcerce jsem řekla, že pokud nechce mít plenu na noc, nesmí čůrat do postýlky, jinak že budeme muset plenku dávat. No věřte mi to nebo ne, od té doby ji nemá a že se jednou za měsíc stane nehoda? To pokládám spíše za úspěch než neúspěch.... V současné době si v noci vyleze z postýlky (bočnici má sundanou:-)), dojde si a jde zase spinkat...

Ve stejné době, tedy v 18měsících jsme začali s manželem Sáru seznamovat intenzivněji s obrázkovými knížkami, říkadly a lidovými písničkami. Zájmem o samotná písmenka jsme byli zaskočeni, nicméně jsme šli vstříc dětské zvědavosti a trpělivě pojmenovávali všechna písmenka, která ji zaujala. Nečekali jsme, že si mnohá z nich zapamatuje. Zprvu je rozpoznávala jen jednotlivě, později nás vyváděla z míry tím, že nám říkala, jaká písmenka vidí ve slovech, především tedy v nápisech. Vzpomínám si celkem živě, jak jsme šly spolu kolem městského úřadu, když na mne volala: mámo, tam je S, A taky M. Užasle jsem se dívala na nápis a říkala si: to snad není normální. Dneska fixuje už část abecedy A,B,C,M,O,P,R,S,T,U,Z, přidala také počítaní do 12, což začalo celkem nevinně. To jsme se tak učili písničku Jedna, dva, tři čtyři, pět, cos to Janku, cos to snědl... V zápětí přišlo 6,7,8,9,10 a před čtrnácti dny z nenadání přidala ještě 11 a 12. Když jsme se byly předběžně ptát na školku, zda není možnost, aby chodila mezi děti na pár hodinek v týdnu, tak paní ředitelka říkala, že je příliš maličká... Vstřícná byla ovšem v tom, že si nás zapsala a tak se ptala, jak se malá jmenuje, při čemž ji Sára sdělila své jméno a příjmení, taky kde bydlí, jak se jmenuje maminka i tatínek. Konstatovala, že je opravdu šikovná a že by mohla chodit dříve, nicméně až od září 2008.

Přijde mi celkem normální, když se děti od raného dětství učí základům slušného chování - ví, že se zdraví, děkuje a žádá. Přesto je mnoho lidí překvapeno, když Sára říká: dobrý den a nashledanou, poprosí, pokud něco chce a poděkuje, když to dostane... Chápu, že je poněkud zarážející, když na místo dobrý den, řekne good morning a vzápětí se ptá how are you:-))). Anglická slovíčka ji lákají a ráda je opakuje. V současné době ji zajímá pop music, na oblíbené písně trsá jako o život a prozpěvuje refrén.

S manželem oba studujeme Speciální pedagogiku a už delší čas se nám zdá, že Sára poněkud nezapadá do vývojových tabulek. Pořád si ale říkáme, že je vše jistě v pohodě, že kdybychom potkávali více dětí stejně starých, viděli bychom, že není nic v nepořádku... Jenže reakce okolí nás neustále uvádí do rozpaků... Slova jako: teda ta krásně mluví na svůj věk a co všechno umí, to je neuvěřitelné. Tuhle v obchodě nechtěně strčila do jednoho pána a říká mu: promiň páne, jsem nechtěla, se jenom kouknu... Překvapený pán ji koupil Kinder vejce a řekl, že se nic neděje:-). Usmála se a poděkovala... Pokračování příště...